Vznik a historie Seče

Přehled historie se dá doložit pouze z dochovaných artefaktů nebo archiválií a také z vyprávění předávající se ústně z generace na generaci. Přesto obraz naší minulosti není, a nejspíš nikdy nebude, úplný.

Historie obce Seč je dlouhá více než sedm století. Bohužel dobu vzniku a ani její počáteční podobu již pravděpodobně nezjistíme.

V záznamech se objevují popisy fatamorgán na Blovicku okolo roku 1820, kdy byla údajně vidět nad údolím Svatovintířského potoka císařská vojska. Když mohla být v 19. století na obloze viděna vojska, mohlo býti viděti za stejně příznivých klimatických podmínek kdysi dříve i cokoliv jiného. Nebo s tím klima nemělo žádnou souvislost.

Na fotografii z roku 1962 není ještě údolí zavezené a sníh vykresluje cestu pod kostelem přes brod směrem dále na Blovice. Je to zbytek staré obchodní cesty, po které se přepravovalo různé zboží, především sůl, dále na Příbram, možná až Prahu.

Na místě, kde stojí kostel s hranolovou zvonicí, mohla stát strážní tvrz, která střežila kritické místo přepravy před tehdy obávanými loupeživými rytíři nebo jinými lapky.

Pověst o vzniku Seče

Velice dávno vezl povozník zboží. Nebylo pěkné počasí, pršelo, potok byl rozvodněný a brod nebyl k přebrodění. Kočí čekal, čekal, modlil se a čekal. Voda stále stoupala. Už na něho přišla malomyslnost a chtěl vycouvat a obrátit se zpět. Když zoufalý začal koně bořící se v bahně obracet, zjevila se nad ním, nad tím naším údolím, Panna Maria a řekla: „Sečkej“! Pak dodala: „Steč“! Povozník udivený sečkal a voda začala stékat a ustupovat za nebeským zjevením. Modlitby se vyplatily. Za chvilku bylo po záplavě a vůz s nákladem mohl pokračovat za svým cílem. Samozřejmě, že zvěst o tomto zázraku se šířila, posílila mariánský kult, ale hlavně dala jméno naší vesnici a louce Steklé.

Je možné, že právě jako hold rodičce boží byl na místě obranné tvrze postaven první kostel.

Název obce

Samotný název obce vzbuzuje dohady. Název obce mohl být odvozen od jména vlastníka nebo jiné významné osoby, v našem případě někoho zvaného jako Šetek (Sětek). Na mapě vidíme německy psaný název Setsch. Dodnes místními obyvateli používaný tvar „setecký“ právě odkazuje na označení Seteč. V nedalekých Blovicích mají Seteckou ulici a obyvatelé Seče sami sebe nazývají Setečáky V jednom pojednání pan farář píše: „… správně česky sečský, ale farníci používají setečský“ a dál už píše, jak my mluvíme. V první písemné zmínce o naší obci z roku 1319 se hovoří o Oldřichovi a Předíkovi ze Setče. Znám je Jan ze Setče jako patron kostela zdejšího v roce 1358.

Podle berně r. 1379 sepsané seděl tu Přech z Setče s nějakou Otoslavou. Majetek po zemřelém Přechovi dědili bratři Jan, Jiřink a Oldřich, který se stal v roce 1403 farářem v Seči, později děkanem kraje Rokycanského.

Roku 1480 se poplužního dvora Vácslava z Pejru násilím na čas zmocnil Bořivoj z Donína.

Nutno se zmínit o zaniklé (pusté) vsi Sádek, která ležela při cestě na Únětice a ze které pocházel vladyka Jan, který roku 1420 vypověděl husitům nepřátelství. Po jejím zničení během husitských válek připadly pozemky Seči.

1545 prodali bratři Jiřík a Albrecht Netuničtí z Nebílov, tvrz, dvůr a ves Seč, ves Sádek pustou a ves Blaždice pustou Sigmundovi a Vácslavovi Tryclarům z Tryclaru.

1628 se Seč stala spolu s Malesicemi majetkem Lidmily Loubské ze Svárova. Ta ves Seč a ves Chlum prodala roku 1665 Karlovi Leopoldovi Caretto z Millesimo, čímž byla připojena k panství lukavickému. Od té doby až do konce feudalismu náležela Seč Morzínům. Od 1734 byla Seč v majetku Schönbornů.

Kolem 1760 byla přestavěna rytířská tvrz na sýpku. Tvrz sloužila jako panské sídlo jen přechodně. Velkostatek byl pronajímán. Posledním nájemcem byl Antonín Klenka, rytíř z Vlastimilu, zakládající a čestný člen spolku hasičského v Seči.

V roce 1905 prodal hrabě Schönborn statek panu Františku Hozmanovi, dosavadnímu nájemci statku v Žihobcích. S novým majitelem se přistěhovalo do Seče mnoho rodin zemědělských dělníků, jejichž potomci žijí v obci dodnes.

Kult sv. Vintíře

Kult sv. Vintíře (Günther), působil v 11. století v Českých zemích v našem regionu. My máme potok s jeho jménem. V Letinech, kde potok pramení, mají kapli jemu zasvěcenou. Vintíř byl velice vzdělaným mnichem z bavorského kláštera v Niederalteichu, diplomatem, poustevníkem na Šumavě, přítelem knížete Břetislava „spolupracovníkem“ Břevnovského kláštera. Benediktýni jsou vzdělaným řádem. V době Vintířově ke vzdělání patřila i schopnost, dnes bychom řekli, využívat mimosmyslové vnímání. Lidé, kteří se v tomto „oboru“ pohybují, umí zjistit energetické linie, energetické body, energetickou sílu míst. Asi 50 m široká energetická linie vede z Niederalteichu přes šumavský Březník (tam měl Vintíř poustevnu) až na Břevnov do Prahy. Právě po těchto liniích bylo možné posílat myšlenky. Jak do toho zapadáme my, toť otázka. Možná by stálo za to, nechat prozkoumat kostel, místo zjevení a okolí právě lidmi se schopnostmi poznat energie i energie astrálů. (Astrálové jsou shluky energie zajímající určitý prostor, pro lidi bez zvláštních schopností neviditelné.)