Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kostel dnes
Jedná se o barokní jednolodní stavbu, jejíž dnešní podoba pochází pravděpodobně z roku 1882. Kostel má trojboce uzavřený presbytář, na který z jižní strany přiléhá sakristie a ze severní strany hranolová věž. Tato věž je jednou z nejstarších částí kostela. Je tvořena čtyřmi patry. Ve čtvrtém podlaží se nachází zvonice se třemi zvony (jeden je dnes nezvěstný). Dva zvony jsou starší než kostel. Pocházejí tedy z jiného kostela či starší zvonice. Jeden gotický zvon je z 15. století a druhý, pocházející z roku 1507, je zachycen pouze v soupisu z rekvírování za 1. světové války. Třetí zvon je z roku 1549 a pochází od plzeňského mistra Jiljího Konváře.

Na stranách východní části lodi se nachází dvě protějškové kaple. Celý kostel je vybaven většinou v barokním stylu. Celkem je zde sedm oltářů. Pět z nich (včetně hlavního oltáře) se nachází v samotném kněžišti. Uprostřed je hlavní baldachýnový oltář se sochou Madony. Tento oltář je zasvěcený Panně Marii a vznikl v období kolem roku 1730. Po jeho stranách jsou umístěny sochy sv. Mikuláše a sv. Jana Nepomuckého. Poblíž oltáře Zasnoubení Panny Marie je možné spatřit na podlaze plastiku náhrobku z roku 1707. Patří sedmnáctiletému Joachimovi, hraběti ze Sinzendorfu. Za povšimnutí zajisté stojí i kamenná pozdně gotická křtitelnice, která se dochovala. Při bližším zkoumání lze v lavicích v lodi kostela a oratoři stále spatřit zachované jmenovky věřících, kteří zde sedávali.

Dnes je kostel otevřen každou první neděli v měsíci, kdy se zde v 11 hodin a 45 minut konají bohoslužby. V zimním období kostel ožívá díky vánočním koncertům, jejichž tradice zde byla obnovena. V rámci této akce je celý kostel slavnostně vyzdoben a lidé ze Seče i okolí si přicházejí poslechnout krásné písně, zakoupit si různé dekorace a naladit se do vánoční nálady. Akce se vždy těší hojné účasti a má neopakovatelnou atmosféru.

Zajímavost: Na hlavním oltáři dříve byla 158 cm vysoká socha Panny Marie s Ježíškem, která pocházela ze 14. století. Tato socha byla nazývána Seteckou Madonou a měla pro zdejší region velký význam. Lidé se na ni často obraceli s prosbami o pomoc. V letech 1937-1938 byla Setecká Madona rekonstruována. Později byla zapůjčena na celostátní výstavu Karel IV., která se konala v roce 1978 na Pražském hradě. V roce 1990 byl kostel vykraden a socha zmizela. Spolu s ní byly ukradeny ještě obrazy a další vzácné sochy (např. socha sv. Anny z počátku 15. století). Historická škoda za sochu Setecké Madony byla vyčíslena na tři miliony korun, jelikož v České republice byly pouze dva stejné exempláře. Naštěstí se po čase podařilo získat Madonu zpět a dnes je umístěna v Muzeu církevního umění plzeňské diecéze v Plzni.

Historie
Setecký kostel je písemně doložen od roku 1384. Tato menší gotická stavba měla nejspíše i obrannou funkci, jak napovídá střílnový tvar oken zvonice. Během válek postupně zpustla a někdy před rokem 1674 vyhořela. Podle pověsti, zde býval zázračný a uctívaný obraz sv. Anny, který zůstal po požáru zcela bez poškození. Poté dal roku 1691 hrabě Jan Rudolf Morzin, pán na Lukavici k níž tehdy Seč patřila, kostel barokně přestavět. Ustanovil také, že sem musí být přiváděna procesí při mariánských svátcích. Z původního kostela se zachovala pouze část zdiva a věž, která byla později renesančně dostavěna a navýšena o další patro. Další přestavba se konala v roce 1737 a finální podobu získal kostel roku 1882. Jméno stavitele kostela není historicky doloženo, ale snad by jím mohl být Jakub Auguston ml., který pro rod Morzinů stavěl i zámek v Dolní Lukavici.

Kostel byl díky sochám světců a zázračnému obrazu Panny Marie, který roku 1659 daroval Krištof Rudolf ze Svárova, cílem mnoha poutníků. Během 18. a 19. století sem směřovala mnohá procesí (prý až z Bavorska a Rakouska). Roku 1853 se zde pak konala slavnost, "jakáž zvláštností i významností svou mysli všech přítomných hluboce dojímala". Byly zde svěceny nové varhany, které se staly ozdobou kostela. V průběhu staletí však kostel procházel nejen obdobími slávy, ale i obdobími nevalného zájmu. S tím souvisely i fáze velkých oprav stejně jako žalostného stavu.

Je hezké, že s opravami kostela pomáhali i místní osadníci. Několikrát je v pramenech zmiňována jejich pomoc. Například roku 1852 byl kostel vybílen, malován, byl obnoven hlavní oltář, pozlacen zlatý věnec ve štítě a mnoho dalších věcí. To vše na náklad lidí z osady. Zajímavostí také je, že v tomto roce vznikly dva kříže z barevného skla v oknech za hlavním oltářem. Lidé je nechali udělat za 5 zlatých stříbra. Časté byly také jako dar kostelu např. ornáty, zlaté svícny, kalichy, obrazy, květiny a třeba i pět lipek, které byly roku 1930 před kostelem vysazeny.

Během první světové války byly podle zpráv církve zabrány dva zvony (z roku 1507 a 1526), varhanové píšťaly i hromosvod. Po válce byl kostel velmi zanedbán. Místní farář uvádí, že zde po čtyři roky nebyla metena podlaha a na všech oltářích ležel nános prachu. Avšak kostel byl brzy dán do pořádku a opět se zde konalo mnoho akcí. V roce 1923 byl největší navrácený zvon opět zavěšen, kostel byl vyčištěn a byl opraven hlavní oltář. V roce 1924 se půl hodiny vyzvánělo a bylo konáno slavnostní kázání na počest sv. Václava. O čtyři roky později se pak za hojné účasti věřících konal průvod z kostela k nově obnovené kapli sv. Barbory. O popularitě kostela pak svědčí zápis v kronice z roku 1936. V rámci poutě sem přišla procesí z Blovic a Chválenic a kostel byl zcela zaplněn. „Jakoby se byla vrátila krása a sláva bývalých poutí sečských, " pochvaloval si farář. V roce 1938 pak Farní věstník uvádí, že na pouť konanou 15. srpna, byla už od rána náves plná poutníků. Přišla tři procesí - od Chválenic, od Blovic a od Zdemyslic-Žákavy. Kostel byl plný a na návsi "hlava na hlavě".

O tom, že kostel v těchto dobách nebyl právě v dobrém stavu, vypovídá zpráva z roku 1933. Ta uvádí, že je dolní stupeň hlavního oltáře probořený, všude plíseň, střechou protéká a zevnějšek kostela je na tom mnohem hůře. A tak bylo roku 1937, při výročí 200 let od posvěcení kostela, vyhlášeno konkurzní řízení na jeho opravu. Bylo opravováno průčelí, okna, střecha, dlažba byla zbavena zelené plísně a kostel byl umyt. V červenci roku 1945 se konala slavnost s průvodem a hudbou u příležitosti svěcení vrácených zvonů, tentokrát z druhé světové války.

Během let 1948-1990 nenajdeme v kronikách o kostele jedinou zmínku. Zjevně nebyl v popředí zájmu. Víme jen, že kostel je od roku 1958 památkově chráněn. Při zpracování evidenčního listu ochrany bylo jen uvedeno: "stav poměrně dobrý, nedávno opraveny fasády."

První zápis z roku 1990 hovoří o tom, že byl kostel vykraden. Zmizela již zmiňovaná soška Setecké Madony a mnoho dalších. Roku 1999 byly započaty první opravy kostela. V roce 2004 pak poukázal na žalostný stav kostela článek, který vyšel v Plzeňském deníku, i krátká reportáž odvysílaná na ČT1. Obec se snažila na kostel upozornit a získat tak finanční prostředky na jeho opravu. Ještě téhož roku byla zkoumána omítka kostela. Pod odpadlou omítkou na věži byly objeveny středověké malby, které byly zakonzervovány. Došlo také k uschování soch a vnějších ozdob kostela, aby nemohlo dojít k jejich pádu. Během roku 2010 byla dokončena nová střecha kostela, na jejíž opravě se finančně podíleli i občané Seče.

Díky zařazení do Programu záchrany architektonického dědictví v roce 2011 bylo možné kostel dále opravovat. O rok později se kostel dočkal velmi vzácné návštěvy. V srpnu roku 2012 navštívil poutní mši svatou Mons. František Radkovský. V témže roce se stal kostel součástí znaku obce Seč. Dnešní podobu získává kostel po dokončení prací na opravách fasády kostela v roce 2016.

Zajímavosti: Podle zápisu z farní kroniky z roku 1932 se mezi lidmi traduje báje o pokladu ukrytém v kostele. Prý měl mít původně dvě věže, ale kvůli válce nebyly věže dokončeny. Hraběnky Morzinovy se tak rozhodly dát do neznámého místa ve zdech kostela zazdít velký obnos peněz a zlatou monstranci, aby mohla být v budoucnu stavba dokončena. Na půdě kostela je prý ukryto tajné znamení, které objeviteli odhalí polohu zazděného pokladu. Místní kněz podotýká, že se místo marně snažil najít, a tak jsou zde možná peníze na dostavbu kostela ukryty dodnes.
Z jižní strany pod hřbitovem býval kdysi špitál pro 4 chudé.